Nemocní mohou žít lépe a déle – pokud se začnou léčit včas

Špatně se vám dýchá, nemůžete vyjít do schodů a býváte unavení? Na vině může být vysoký tlak v plicích. Tzv. plicní hypertenzi mají v Česku tisíce lidí. Jedná se o vážné onemocnění, které postupuje pomalu a často se zaměňuje s jinými chorobami, například s astmatem. Pokud se ale na něj přijde až v pokročilém stadiu, hrozí pacientům vážné zdravotní komplikace – v krajním případě i smrt. Nemocní většinou končí v invalidním důchodu a jsou odkázáni na pomoc druhých. Současný pokrok v terapii plicní hypertenze přitom skýtá naději na kvalitnější a delší život. Důležité však je odhalit nemoc včas. Odborníci na to upozorňují u příležitosti Světového dne plicní hypertenze, který připadá na 5. května.

„Plicní hypertenze znamená zvýšení krevního tlaku v plicních cévách. Postihuje zhruba 1 % dospělé populace a ve věku nad 60 let je ještě častější,“ popisuje prof. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D., z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze. Nejčastějším příznakem nemoci je dušnost, která se postupně zhoršuje. K ní se přidává suchý dráždivý kašel, únava, vyčerpání a bolest na hrudi. „V pozdějších fázích onemocnění začíná pacientům postupně selhávat pravá komora srdeční, protože při plicní hypertenzi dochází k její zvýšené námaze. Projevuje se to modravým zbarvením kůže a rtů nebo otoky dolních končetin. Pacienti také mohou vykašlávat krev a omdlévat,“ doplňuje prof. Jansa.
Přibližně 95 % případů plicní hypertenze souvisí s onemocněním srdce a plic. Její příčinou může být ale také plicní embolie nebo autoimunitní nemoci. Zejména v počátečním stadiu se plicní hypertenze často zaměňuje s jinými chorobami, jako je například astma. „Závažné formy plicní hypertenze představují vzácné onemocnění, a tak lékaři nejprve uvažují o běžnějších diagnózách. Zásadní přitom je začít s léčbou včas. Jen tak dokážeme předejít vážným zdravotním komplikacím, nebo dokonce úmrtí,“ říká kardiolog. „U pacientů po prodělané plicní embolii pomáhá s včasným záchytem screeningový program, který v Česku funguje od roku 2023,“ doplňuje.
Asi 1 % plicních hypertenzí představuje tzv. plicní arteriální hypertenze (PAH). Ta postihuje muže i ženy ve všech věkových skupinách. Kromě zdravotních komplikací má i výrazný socioekonomický dopad. Přibližně 81 % pacientů s PAH v produktivním věku pobírá invalidní důchod, dvě třetiny z nich dokonce nejvyšší – třetí stupeň. Jen 31 % nemocných je ekonomicky aktivních a pouze 14 % z nich pracuje na plný úvazek. „PAH významně ovlivňuje kvalitu života pacientů, kteří jsou často odkázáni na pomoc druhých. Péče o ně je podobná jako o nemocné se závažnými formami rakoviny,“ přibližuje prof. Jansa. Plicní arteriální hypertenze se léčí kombinací léků, které vedou především k rozšiřování plicních cév. „Aktuální vývoj ve farmakoterapii PAH směřuje i k možnosti ovlivnit přestavbu malých plicních cév. To v kombinaci s účinkem stávající terapie představuje zcela zásadní pokrok,“ přibližuje prof. Jansa. V současné době v Česku fungují tři specializovaná centra pro léčbu plicní hypertenze: II. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Klinika kardiologie IKEM a I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc. „Léčba tohoto onemocnění je komplexní a nákladná. Proto je nutné soustředit péči o pacienty do specializovaných center,“ vysvětluje prof. Jansa.
K moderním léčivým přípravkům se v rámci klinické studie dostala jeho pacientka Kateřina (35 let) z Prahy. Po úpravě terapie její potíže s dechem ustoupily. „Vyjdu například bez zastavení více pater,“ popisuje Kateřina. Naplno ale pracovat nemůže a jako většina ostatních pacientů s PAH pobírá invalidní důchod. Kateřina aktivně působí ve Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, které v Česku existuje od roku 2005. Jak uvádí jeho předsedkyně Milena Kaftanová, pacientům psychicky pomáhá kontakt s ostatními nemocnými. „Organizujeme proto řadu společných akcí, vzájemně si vyměňujeme informace a šíříme osvětu,“ doplňuje. U příležitosti Světového dne plicní hypertenze pořádá sdružení setkání na pražském vrchu Vítkov. „Zúčastnit se ho může kdokoli, nejenom nemocní, ale i jejich rodiny a přátelé,“ říká Milena Kaftanová.
Na nemoc také 5. května upozorní několik modře nasvícených významných budov – v Praze Tančící dům a budova Riverview, ve které sídlí farmaceutická společnost MSD Česká republika. V Brně modře zazáří budovy Janáčkova divadla, Divadla Husa na provázku a OC OMEGA a v Olomouci budova radnice na Horním náměstí. Modře nasvícené budovy mají symbolizovat jeden z příznaků nemoci – modré rty.

Příběh

Manžel ji nosil do schodů, aby neomdlela

Když před sedmi lety v létě Denisa (40) z Ostravy podruhé omdlela, bylo to při chůzi do schodů. „Úplně jsem zmodrala, přestala dýchat a svíjela se v křečích. Manžel mi volal sanitku. Měla jsem štěstí, že se hned přišlo na příčinu: plicní arteriální hypertenze,“ líčí Denisa a dodává, že se jedná o nemoc, u které dochází k abnormálnímu vzestupu krevního tlaku v plicních cévách. Hned se jí ujali experti z Fakultní nemocnice Olomouc a začali Denisu léčit. „První rok jsem si aplikovala lék, který sice pomáhal, ale moje tělo ho špatně tolerovalo,“ popisuje Denisa. Musela proto přejít na nový léčivý přípravek, ale ten jí způsoboval bolesti, kvůli nimž musela brát zároveň opiáty. Po třech měsících proto lékaři naznali, že léčbu je třeba změnit, a tak Denise zavedli do břicha malou pumpičku, která jí aplikuje léky vnitřně. „To bylo v roce 2020 na moje narozeniny, takže jsem vlastně dostala dárek,“ směje se Denisa. Terapie sice od té doby funguje dobře, ale ke svému původnímu životu se Denisa už vrátit nemůže. Po stanovení diagnózy opustila svoji práci kadeřnice a pobírá invalidní důchod. „Nemůžu vykonávat náročné fyzické aktivity. Zadýchám se a rozbuší se mi srdce jen při naplňování pračky prádlem. To samé se mi děje i při změnách počasí,“ vysvětluje Denisa. Důležitou oporou je pro ni manžel. „Měl o mě první měsíce po zjištění diagnózy takový strach, abych znovu neomdlela, že mě nosil do schodů v náručí,“ přiznává Denisa.
Říká, že řada lidí nemoc ani nezná. „Byla jsem v nemocnici kvůli něčemu, co s plicní arteriální hypertenzí nesouviselo, a když jsem svoji nemoc lékařce zmínila, ptala se v souvislosti s ní na další podrobnosti,“ vypráví Denisa. Podobné to bylo s vyřizováním invalidního důchodu. „Potřebovala jsem doložit obrovské množství lékařských zpráv, aby mi invalidní důchod přiznali, a musím každé dva roky dokládat, že touto nevyléčitelnou nemocí stále trpím,“ dodává. Přes všechny překážky si ale zachovává pozitivní myšlení. „Jsem neskutečně vděčná specialistům z olomoucké nemocnice a skvělým sestřičkám. Díky nim se nemoc podchytila včas. Dokonce jsem v období covidu dokázala chodit s kamarády na lehké procházky, což nakonec vyvrcholilo v to, že jsem napnula veškeré síly a podařilo se mi zdolat Lysou horu. Ráda bych ji vyšlápla v životě ještě jednou,“ uzavírá Denisa.

Zdroj, foto: Sdružení pacientů s plicní hypertenzí