Švandovo divadlo uvádí Bratra spánku v adaptaci Kateřiny Tučkové

Švandovo divadlo - Bratr spánku v adaptaci Kateřiny Tučkové

Nejbližší repríza je 29. ledna 2019 a 12. února

www.svandovodivadlo.cz

3 Natalie Řehořová Marek Pospíchal Tomáš Petřík Jacob Erftemeijer Réka Derzsi David Punčochář foto Alena Hrbková repro zdarma

foto Alena Hrbková: Natalie Řehořová, Marek Pospíchal, Tomáš Petřík, Jacob Erftemeijer, Réka Derzsi, David Punčochář

 

Příběh o absolutní lásce hudebního génia, jehož talent sráží přízemnost jeho bližních, nabídne smíchovská scéna v chystané novince Bratr spánku. Knižní předlohu Roberta Schneidera adaptovala pro Švandovo divadlo známá spisovatelka Kateřina Tučková. Schneiderův bestseller se tak dostává na česká jeviště vůbec poprvé. Inscenace režiséra Doda Gombára se představí publiku v nově zrekonstruovaném Velkém sále 8. prosince 2018.

 

Možná byl talentovanější než Mozart, narodil se ale na špatném místě. Johanes Elias Alder (Jacob Erftemeijer) je mladík obdařený fenomenálním sluchem a citlivostí. Ke své smůle však vyrůstá v zapadlé alpské vesnici a mezi lidmi, kteří pro jeho výjimečnost nemají špetku pochopení. Vždyť i jeho rodiče v něm vidí jenom méněcenného mrzáka – kluka se žlutýma očima. Díky příteli Petrovi (Tomáš Červinek) a především díky spalující lásce k sestřenici Elsbeth (Denisa Barešová) však v sobě Elias najde sílu odevzdat se tomu, co ho přesahuje.

 2 Denisa Barešová Jacob Erftemeijer foto Alena Hrbková repro zdarma

foto Alena Hrbková: Denisa Barešová, Jacob Erftemeijer

 

Drama talentu a lásky
Knižní bestseller Bratr spánku rakouského autora Roberta Schneidera adaptovala pro divadlo známá česká spisovatelka Kateřina Tučková. Příběh o Eliasi Alderovi, zvláštním klukovi s výjimečným hudebním nadáním, jí byl od začátku blízký. „Protože jsem – byť v méně drtivé podobě – nutnost obhájit si své profesní sny a ambice také zažila. Tam, kde jsem vyrůstala, neexistoval žádný předchozí případ spisovatelky či umělkyně, a tak jsem se s řadou překážek potýkala i na konci 20. století,“ vysvětluje Kateřina Tučková.

Ta v jevištním přepisu zachovala všechna zásadní témata, která Robert Schneider do románu vtiskl. „Klíčovým tématem se mi zdá střet mimořádným talentem obdařeného člověka s realitou vesnice, jejíž obyvatelé nemají smysl pro nic, co přesahuje jejich vztah k půdě a hospodářství,” uvádí autorka a všímá si i nosného milostného motivu: „Několikerá nenaplněná láska je téma samo o sobě nadčasové a velice jímavě zrcadlené v příbězích všech ústředních postav.“

 

S tím souhlasí i dramaturgyně Martina Kinská. Drama mladíka, který se ve dvaadvaceti letech rozhodne, že pro svůj cit k milované dívce už nikdy neusne, je totiž i příběhem velké lásky. „Lze dokonce říci příběhem absolutní lásky, absolutního odevzdání se druhé bytosti,“ dodává Martina Kinská.

 Martina Kinská foto Alena Hrbková repro zdarma 2

foto Alena Hrbková: Martina Kinská

 

Krása každodenních zvuků
Podobně vnímá Bratra spánku také režisér inscenace Dodo Gombár, který s Kateřinou Tučkovou spolupracoval už na velmi úspěšných divadelních adaptacích jejího románu Žítkovské bohyně. „Myšlení uzavřené komunity, pozice výjimečného outsidera, diskurz s Boží přítomností, nebo, řekněme, duchovní rozměr naší existence – to všechno se dotýká i mých osobních témat. A nad tím vším je v Bratru spánku přítomný nečekaný příběh, v extrémním vyprávění ukrytá něžná a zranitelná lidská duše,“ prozrazuje režisér, který v inscenaci zajímavě rozehrává její zvukovou složku: „Zaujalo mě Eliasovo vnímání událostí přes akustický účinek, hledání krásy ve zvucích každodennosti,“ naznačuje Dodo Gombár. Ten právě Bratrem spánku uzavírá svoje stálé angažmá ve Švandově divadle na Smíchově, které vedl osm let jako umělecký šéf.

 

Mladého Eliase hraje Jacob Erftemeijer. Múzicky nadaný herec, který působí také jako DJ, je spolu s Kryštofem Blabla zároveň autorem hudby k inscenaci. “Elias má dobré srdce a měl sílu doufat,“ říká Jacob Erftemeijer. „Má v sobě, přes všechna úskalí a příkoří, čistotu, které se nehodlá vzdát. Své okolí spíš s láskou pozoruje, než aby ho soudil. A asi jako mnohý z nás se potýká s otázkou, jak vypadá láska? Při hledání odpovědí je schopen dostat se až do extrémů, z kterých není cesty zpět,“ říká herec.

 

V Kryštofovi Blabla našel Erftemeijer ideálního spolupracovníka: „Kryštof je studentem zvuku na FAMU, což mimo jiné přináší neskutečnou zásobu ruchů, s nimiž jsme chtěli od počátku pracovat. K tomu jsem se od Kryštofa dozvěděl, že je z varhanické rodiny – což je vynikající, protože i Elias hraje na varhany,“ nadšeně líčí Jacob Erftemeijer.

 

Herci, tvůrci, autoři
Inscenace nabídla herecké příležitosti celému souboru Švandova divadla. Sestřenici Elsbeth hraje Denisa Barešová, Eliasova přítele Petra ztvárňuje Tomáš Červinek, v úloze Eliasovy matky uvidíme Andreu Buršovou, brutálního Nulfa, Peterova a Elsbethina otce, hraje Tomáš Petřík, jako jeho ženu, otrlou Nulfku, uvidíme Marii Štípkovou, roli Starého kněze ztělesňuje Luboš Veselý atd. Ze zajímavých hostů jmenujme například Jana Novotného v úloze Eliasova otce a Oskara Hese v rolích Mladého kněze, Kazatele, Battloga a Kosmase.

Scénografii vytvořila Gombárova stálá spolupracovnice Lucie Labajová. Ta na jevišti vytvořila prostor velké kaple s kamenným oltářem, starými, dřevěnými divadelními lavicemi a průzor k varhanám. Kostýmy Lenky Odvárkové se nedrží konkrétní folklórní ani historické tradice: jsou pojaty v jednoduchých, nadčasově působivých siluetách, doplněných výraznými detaily.

 

„Vylíčením Eliasova života chceme složit poctu všem géniům, o nichž se svět neměl šanci dozvědět,“ uzavírá autorka divadelního přepisu Kateřina Tučková.

Českou premiéru dramatu Bratr spánku uvidíme 8. prosince 2018 ve Velkém sále Švandova divadla, který se tak divákům znovu otevře po své zhruba půlroční rekonstrukci.  

 

6 Kateřina Tučková foto Alena Hrbková repro zdarma

foto Alena Hrbková: Kateřina Tučková


Rozhovor dramaturgyně Martiny Kinské se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, autorkou scénáře hry Bratr spánku ve Švandově divadle
Jako holka z malého města jsem si také leccos zažila

 

Martina Kinská, dramaturgyně hry: Znala jsi román Bratr spánku před nabídkou od Švandova divadla?
Kateřina Tučková, spisovatelka: Přiznám se, že neznala. Ale hned při první debatě s režisérem Dodem Gombárem mě upoutal, tak jsem si ho přečetla a našla v něm témata, která mě zaujala už jen proto, že rezonují i s tématy, kterými se ve své práci zabývám já. Takže jsem se ani moc nerozmýšlela a na spolupráci kývla.

 

Jaké téma je podle Tebe v románu nejpodstatnější?
Klíčovým tématem se mi zdá střet mimořádným talentem obdařeného člověka s realitou vesnice, jejíž obyvatelé nemají smysl pro nic, co přesahuje jejich vztah k půdě a hospodářství. Hlavní hrdina příběhu Elias Alder tak čelí nepochopení a osamění, které nakonec vedou k jeho zkáze. Doteď mi v hlavě rezonuje věta, kterou pronese jediná postava, která dokáže realitu horské vsi nahlédnout hlouběji: O kolik nádherných lidí už asi tento svět přišel, protože je Pán Bůh nechal zrodit tam, kde svůj dar nemohli uplatnit? Myslím, že to bylo i klíčové poselství spisovatele Roberta Schneidera, který eschberskou společnost nijak nešetří a vylíčením Eliasova životaběhu skládá poctu všem géniům, o nichž se svět neměl šanci dozvědět.

 

A další témata, třebas právě ta rezonující s těmi, které se objevují v Tvých knihách?
S mými tématy právě rezonuje ten zmíněný vztah většiny k jinakosti, které v případě Bratra spánku nedají eschberští vesničané šanci se prosadit. Uměla jsem si to přesně představit, protože jako holka z malého města jsem si taky leccos zažila. V kontextu vlastní zkušenosti mě proto zajímají příběhy těch historicky a společensky „méně důležitých“ – ve Vyhnání Gerty Schnirch třeba osudy vyháněných československých Němek, jejichž vinu v květnu 1945 nikdo nezkoumal, nebo v Žítkovských bohyních osudy vesnických léčitelek, které měly být zapomenuty. Nicméně ve Schneiderově knize je dalším velmi podstatným tématem, které bych měla zmínit, několikerá nenaplněná láska, což je téma samo o sobě nadčasové a v tomto případě velice jímavě zrcadlené v příbězích všech ústředních postav.

 

Dovolím si poněkud osobnější dotaz. Robert Schneider se dočkal díky svému prvnímu románu nevídaného úspěchu, poté však čtenářů ubývalo, až nakonec literaturu zavrhl zcela. Ty jsi podobný „boom“ zažila s Žítkovskými bohyněmi. Co člověku běží v takových chvílích hlavou, a je to pro další psaní vůbec motivační? Neboť už je pak autor postaven před horu (často až nereálných) očekávání? Zkrátka v čem je to přínosné a v čem naopak může tkvít dle Tvé zkušenosti jistá zrada?

Já nad tím takto nepřemýšlím. Dělám prostě, co dělat musím. Bylo a je to psaní, přičemž ve vypjaté době migrační krize jsem potřebovala být společensky prospěšná prostřednictvím organizace festivalu Meeting Brno, a proto jsem toho napsala méně, než bych chtěla. Zároveň jsem ale napsala své první divadelní hry, pravidelně píšu sloupky a organizuju výstavy... svou prací nezlézám žádnou horu, neplním cizí očekávání; jak jsem řekla, dělám prostě, co dělat musím, abych vydržela sama se sebou a svým svědomím.

Jsi původní profesí historička umění a působíš také jako kurátorka. Propojují se nějak oblasti Tvého působení – mám na mysli právě výtvarné umění a psaní?
Bezprostředně ne. Svět výtvarného umění mi zatím pronikl jen do jediné povídky a pak do knihy, jíž jsem spoluautorkou – do beletrizovaných pamětí Kamila Lhotáka, syna slavného malíře ze Skupiny 42, která se jmenuje Můj otec Kamil Lhoták. Nicméně kurátorování mě obohacuje jinak – setkáním s výraznými uměleckými individualitami, byť jsou z jiné oblasti. Díky tomu můžu nahlížet svět jinou perspektivou a chápat ho skrze jiné prostředky. Styčná plocha se většinou objevila v zaměření na detail, na společenské pohyby, které nejsou patrné na první pohled, v tématech, která nás zúskostňují, ale ke kterým přistupujeme každý po svém.

 

Při velkém záběru nejen v oblasti psaní, jaký máš, se nelze nezeptat, kde nacházíš inspiraci?
Různě. Čtu beletrii, současnou publicistiku, poslouchám příběhy svých přátel, ráda vyjdu čas od času naproti zadání, které přináší inspiraci samo o sobě. Zdroje jsou nejrůznější, ale platí pro ně, že na nějakou vnitřní strunku, napjatou mezi mým rozumem a smysly, zabrnkají jen některé, takže nakonec si mě příběhy stejně najdou vlastně samy.

 

Zdroj, foto: www.svandovodivadlo.cz

 

 

Víte, že…?

Román Bratr spánku vyšel v srpnu 1992 v lipském nakladatelství Reclam. Robert Schneider s ním dva roky obcházel různá nakladatelství, ale 24 vydavatelských domů jej odmítlo. Ačkoli román neměl téměř žádnou reklamní kampaň, stal se záhy literární senzací a postupně také jednou z nejprodávanějších německy napsaných knih posledních desetiletí. Během čtyř let se jej prodalo 700.000 výtisků a po uvedení stejnojmenného filmu dosáhl jeho prodej magické hranice 1.000.000 kusů.

Román vyniká silným příběhem, na moderní literaturu nezvyklou hutností vyprávění a působivou kombinací syrového líčení s obrazy téměř magicky realistickými. Zřejmě i proto se kniha dočkala přirovnání k dílům G. G. Márqueze.

Kniha byla přeložena do 24 jazyků a byla už uvedena jako činohra, opera i balet. V roce 1997 podle ní vznikl i stejnojmenný film v režie Josepha Vilsmaiera. V překladu Evžena Turnovského vyšel román česky v nakladatelství Paseka v roce 2001.

 

22. červenec 2019
Dnes má svátek Magdaléna

Počasí


jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist

 logomotylek