Rozhovor s autorem sci fi Filipem Pacinou

Jste autorem sci fi. Myslíte si, že má tato literatura v současnosti místo v knihovnách?

Rozhodně ano. Sci-fi má ve společnosti i v knihovnách pevné místo, protože odráží naši touhu objevovat nové obzory a klást si otázky, které přesahují každodenní realitu. Sci-fi je žánr, který nás nutí přemýšlet o etice, možnostech a odpovědnosti, které přicházejí s technologickými objevy.

A právě díky tomu má i dnes své neodmyslitelné místo nejen v knihovnách, ale i v myslích čtenářů. Stačí se podívat na zájem o vesmírné mise a nové objevy ve vědě a technice. Lidé chtějí věřit, že se dokážeme posunout dál, a sci-fi jim nabízí příběhy, kde to možné je.

Proč by ji měli lidé číst?

Lidé by měli číst sci-fi, protože je to víc než jen útěk od reality – je to způsob, jak porozumět světu a sobě samým z nových perspektiv. Inspiruje nás k přemýšlení o budoucnosti, pokroku a o tom, jak naše dnešní činy formují svět zítřka. Nutí nás zamyslet se nad otázkami etiky, odpovědnosti a smyslu života v kontextu dnešních a budoucích technologií, cizích civilizací a neprozkoumaných hranic vesmíru.

Kromě toho je sci-fi také o příbězích, které spojují lidská témata s neznámem. Ukazuje, že bez ohledu na to, kam se dostaneme – na jinou planetu nebo do vzdálené budoucnosti – pořád si neseme své touhy, naděje i chyby. Je to žánr, který nás může nejen pobavit, ale i vzdělat a inspirovat.

Kdybyste mohl oživit a přivést do reálného světa jednu postavu z vaší knihy, která by to byla?

Kdybych mohl oživit jednu postavu z mé knihy a přivést ji do reálného světa, byl by to Shagur. Shagur není jen zástupcem kmene Noameenů a rasy Trappistů. Je symbolem moudrosti, propojení s přírodou a hlubokého pochopení rovnováhy ve vesmíru. Jeho pohled na život je radikálně odlišný od našeho, protože jeho kultura vnímá své okolí i vztahy úplně jinak. Přináší otázky, které si sami často nepokládáme – například jakou cenu má pokrok, pokud ho oddělíme od respektu k prostředí a vzájemné sounáležitosti.

V reálném světě by Shagur mohl být naším průvodcem k pochopení principů, které jsme tak trochu ztratili. Dokázal by nás přimět znovu se zamyslet nad tím, co znamená být součástí širšího ekosystému. Ne jeho vládcem, ale jeho součástí. Shagurův vnitřní klid a schopnost vidět krásu i v temnějších momentech by mohly být inspirací v době, kdy se zdá, že jsme jako lidstvo ztratili směr. Shagur by nám připomínal, že skutečný pokrok nespočívá v dobývání nových světů, ale v nacházení harmonie v tom svém.

Co by byl největší problém mu vysvětlit?

Největší problém by bylo Shagurovi vysvětlit, proč si lidé tak často sami ničí svůj svět. Těžko by chápal naši honbu za ziskem na úkor zdraví a udržitelnosti. Jako člen rasy, která žije v naprosté harmonii se svou planetou a chápe propojení všeho živého, by byl zřejmě zděšen naší schopností bezohledně čerpat zdroje, vytvářet konflikty a ničit životní prostředí bez zohlednění důsledků pro budoucnost. Pro Shagura je každé rozhodnutí propojené s kolektivním blahobytem – vše, co udělá jednotlivec, ovlivňuje celek. Vysvětlit mu lidský individualismus, chamtivost a potřebu dominance by bylo velmi složité.

Dalším problémem by bylo objasnit, proč i přes naše pokročilé technologie a vědomosti stále nedokážeme vyřešit základní problémy, jako jsou hlad, války nebo nerovnost. Shagur by pravděpodobně pokládal spoustu nepříjemných otázek, které by nás nutily konfrontovat vlastní slabosti a chyby. A právě to by byla jeho největší hodnota – přimět nás hledat lepší cestu.

V jakém okamžiku byste v ději své knihy chtěl být vy sám?

Bylo by to první setkání s Trappisty – ten moment, kdy se Vera a Poem poprvé střetnou se Shagurem a jeho lidem. Je to klíčový okamžik plný napětí, zvědavosti i obav. Atmosféra toho setkání je nabitá otázkami – kdo jsme my? Jak nás vidí oni? A můžeme najít společnou řeč?

Chtěl bych být součástí té chvíle, kdy si obě strany uvědomí, že komunikace přesahuje slova. Jde o gesta, emoce a otevřenost. Bylo by fascinující sledovat, jak se překonává prvotní nedůvěra a vzniká něco, co bych nazval opravdovým setkáním dvou světů.

Navíc by mě zajímalo vidět Shagura „naživo“ – jeho klid, moudrost a způsob, jakým z jeho přítomnosti vyzařuje hluboké pochopení. Myslím, že být u toho okamžiku, kdy dva zcela odlišné druhy začnou objevovat, co je spojuje, by byl životní zážitek, který bych si uchoval navždy.

Co děláte ve svém volném čase? Pokud ho máte?

Ve svém volném čase se věnuji především propagaci knihy Trappist-One: Na prahu nového světa. Není to jen o propagaci v klasickém slova smyslu, ale také o setkávání se čtenáři. Diskutuji s nimi o tématech v knize, jako je vztah k technologiím, otázka lidskosti nebo touha po poznání, a pokud je to možné, rád si poslechnu zpětnou vazbu. Inspiruje mě to.

Vedle toho píšu novou knihu. Tentokrát mám v hlavě příběh, který navazuje na určité myšlenky z Trappist-One, ale posouvá je do jiného kontextu. Odehrává se nějakých 200 let před příchodem našich hrdinů na Trappist. Rád trochu experimentuji, takže mě láká zapracovat více filozofických otázek a možná i trochu temnější tón. Je to proces, který si užívám, i když není vždy jednoduchý. Člověk je svým vlastním kritikem, ale zároveň hledá, jak udělat další krok kupředu.

Volného času není moc, ale když ho mám, snažím se ho využít smysluplně. Když si potřebuji odpočinout od psaní a propagace, vracím se ke kořenům – tvořím hudbu, hraju na gramofony, nebo si prostě jen užívám chvíle klidu s rodinou a přáteli.

Jaký sci fi film vás nejvíc bavil, když jste byl malý?

Jako malý jsem byl fascinovaný Dunou od Davida Lynche. I když jsem tehdy ještě úplně nechápal všechny její filozofické a politické vrstvy, ten svět mě doslova pohltil. Pouštní planeta Arrakis, obrovští píseční červi a tajemné koření – to všechno mi připadalo jako něco úplně mimo můj dosavadní pohled na sci-fi. Atmosféra filmu byla tak zvláštní, temná a zároveň hypnotická, že jsem si ten příběh zamiloval, i když jsem ho později lépe pochopil až po přečtení knihy.

Pak tu samozřejmě byly Hvězdné války. Jako dítě jsem je zbožňoval – hlavně tu jejich dobrodružnost, charaktery a vizuální stránku. Příběh Luka Skywalkera, jeho cesta k sebepoznání a boj s temnou stranou byly nesmírně inspirativní. A kdo by jako malý nemiloval světelné meče a bitvy vesmírných lodí? Každá scéna pro mě byla jako okno do světa, kde bylo možné cokoli.

A pak tu byl seriál Star Trek. Trochu jiný styl sci-fi, který jsem vnímal spíš jako příběhy o etice, diplomacii a o tom, jak by mohla vypadat „ideální“ budoucnost lidského druhu. Bylo fascinující sledovat posádku, jak se setkává s novými civilizacemi a řeší komplikované situace bez jednoduchých odpovědí. Trochu mě to naučilo, že sci-fi nemusí být jen akce, ale i něco hlubšího.

Tyhle tři projekty mě formovaly – každý jinak, ale všechny měly společné jedno: dovedly mě k myšlence, že vesmír je nekonečně pestrý a že v příbězích lze zkoumat nejen jiné světy, ale i dumat o smyslu a cílech nás samotných.

Zdroj, foto Filip Pacina