Přes 500 působivých fotografií od více než 150 autorů nabídne v Opavě výstava nazvaná 30+.  Dosud největší výstava opavského Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity představí tvorbu studentů, absolventů školy a chybět nebudou ani fotografické hvězdy. Expozice je naplánována od 3. září do 24. října a k vidění bude hned ve čtyřech různých prostorech slezské metropole.
Institut si výstavou připomene třicáté výročí od svého založení. „Fotografie budou vystavené ve třech podlažích Domu umění, část pak v sousedním kostele sv. Václava, v Základní umělecké škole a v galerii KUPE v Opavě. První tři budovy jsou propojené. Je tak možné přecházet z jedné do druhé,“ říká dlouholetý vedoucí institutu Vladimír Birgus.

Síla ženy
Rozsáhlá expozice nabídne ucelený přehled o tvorbě umělců několika generací. „Výstava 30+ Institutu tvůrčí fotografie (ITF) je součástí kulturního festivalu Bezručova Opava, jehož letošním hlavním tématem je Síla ženy. Proto věnujeme celé jedno podlaží v Domě umění výhradně tvorbě našich studentek a absolventek. A ženy budou zastoupeny i v dalších částech výstavy. Ty ukáží mimo jiné i velmi osobní témata, která se dříve ve fotografii objevovala zřídka. Zachycují život vlastní rodiny či blízkých přátel a ukazují, kam se fotografie za ta léta posunula,“ popisuje Vladimír Birgus, sám vynikající fotograf, kurátor a propagátor české tvorby v zahraničí, který společně s Ondřejem Durczakem a Michałem Szalastem výstavu sestavil. „Název 30+ naznačuje, že jde výrazně rozšířenou a inovovanou verzí výstavy, která se minulý rok uskutečnila v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze,“ doplňuje.
Silné zastoupení žen ve fotografii není podle Birguse ničím novým. „Na žádné z desítek výstav, které jsme dosud pořádali, jsme nepočítali, kolik se jí účastní mužů a kolik žen. Ale mnohokrát se stalo, že žen bylo více. Řada z nich patří k našim současným studentkám i k nejvýraznějším absolventkám. Jako třeba autorka známých autoportrétů Dita Pepe. Nebo jedna z nejoriginálnějších reklamních fotografek Bára Prášilová. Úspěšný rok loňský rok měla Bára Reichová, která za svůj cyklus o improvizovaných trénincích našich olympioniků v době pandemie získala mnoho mezinárodních cen,“ dodává Vladimír Birgus.

Fotografie s fascinující otevřeností i vzpomínka na Václava Havla

Rozmanitě pojatá díla na výstavě doplňují nebo vytvářejí kontrasty. Jsou to dokumentární, stylizované snímky, u nichž fascinuje upřímnost a intimita. „Nejde však o senzaci či snahu šokovat, ale často o určitou formu arteterapie. Například David Macháček v cyklu Memento s velkou citlivostí komparoval vlastní snímky své přítelkyně a policejní záběry z vyšetřovacího spisu o její tragické dopravní nehodě. Krystyna Dul propojila ve vzpomínce na bratrův dobrovolný odchod ze světa záběry z rodinného alba a vlastní portréty členů rodiny. Marcin Kruk už čtyři roky fotografuje manželku trpící těžkou neurologickou nemocí. Jana Habalová zase v cyklu Až budu malý s velkou empatií zobrazuje život svého postiženého bratrance. Na bolestné vzpomínky z vlastního dětství a složitý vztah s otcem reaguje Rafał Klimkiewicz v souboru Dobrý zlý dům,“ vyjmenovává Birgus.

Mnozí další autoři však nezobrazují tak vypjatá témata. Ukazují třeba život s malými dětmi v době pandemie. Jako například Karolina Ćwik v souboru Nedívej se na mne. Vystavené soubory portrétních fotografií se zase skládají v jeden výsledný obraz. Zahrnují celou plejádu přístupů: od výrazně stylizovaných portrétů herců z různých pražských divadel v souboru Zuzany Veselé či inscenovaných autoportrétů v přírodě od Martina Faltejska až po portréty dvojic ze slovenské LGBT komunity od Doroty Holubové ze souboru Neskrývaná láska. Osobité místo zaujímají portréty Romana France, které zachycují různorodé skupiny: myslivce v Jasenicích nebo soutěžící na mistrovství světa v házení žabek na Hebridách. Mezi nimi je i skupinový portrét účastníků shromáždění v americkém Kongresu k třicátému výročí oficiální návštěvy Václava Havla v USA. Najdeme mezi nimi i Madeleine Albright a Joan Baez.

Humanismus v hledáčku
Silné zastoupení na výstavě mají zejména různé formy dokumentární fotografie. „Humanistická témata bývají často pojata velmi subjektivně a s velkým důrazem na vizuální stránku. Jsou to třeba černobílé dokumenty Arkadiusze Goly z Horního Slezska a Daniela Šperla z Japonska. Invenční využití barev dokumentují fotografie osamělých chodců v Praze během loňského lockdownu od Romana Vondrouše. Silný je i cyklus Krzysztofa Golucha Hotel o handicapovaných zaměstnancích jednoho katovického hotelu. Anebo soubor Marty Režové Já poustevník. Ten ukazuje život osamělého muže z okraje společnosti,“ říká Birgus.
„Prostor také dostávají také různé podoby intermediálně a konceptuálně zaměřené fotografie. Patří k nim třeba soubor Petry Vlčkové RS. Ten mnohostranně a s velkou otevřeností reaguje na autorčin dlouholetý boj s roztroušenou sklerózou. Mozaika archivních i autorských fotografií Konstancje Nowiny Konopky Bůh, čest, vlast a moře zas ukazuje prolínání německých, polských a židovských vlivů v historii města Sopoty. A soubor Karoliny Wojtas Vlak ke vzdělání se zaměřil na útrapy školského systému,“ uvádí Vladimír Birgus.

Další část výstavy se zaměří na inscenovanou fotografii. Zahrne třeba ilustrace Martiny Koubkové k Exupéryho Nočnímu letu, jemné fotografie Kristýny Vackové s tématem mezilidských vztahů nebo inscenované výjevy od Evy Bystrianské, v nichž se často objevují motivy lidí v devastovaném životním prostředí. Ekologické téma zpracovává rovněž Alicja Wróblewska v zátiších složených z plastového odpadu.
Výstavu bude doprovázet rozsáhlý česko-anglický katalog o 400 stranách a řada projekcí. Představí se tu i výběr autorských fotografických publikací a teoretických bakalářských, diplomových a disertačních prací. Expozice pak v různých modifikacích zavítá do Zabrze, Budapešti, Opole, Katovic, Drážďan, Lodže a do dalších měst. Základní vstupné je 80 korun, zlevněné lístky pro seniory či studenty stojí 50 korun.
Více na www.itf.cz

Výstava 30+. Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Kurátoři Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast. Dům umění, kostel sv. Václava, Základní umělecká škola a galerie KUPE v Opavě, 3. 9. – 24. 10. 2021.
Spolupořadatelem opavské premiéry výstavy je Opavská kulturní organizace OKO a Kulturně-umělecký prostor KUPE.
Víte že…
Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě je největší z deseti fotografických kateder či ateliérů na českých vysokých školách? Vznikl už v roce 1990, déle se fotografie vyučuje jenom na pražské FAMU. „Každoročně se k nám hlásí do bakalářského studia až pětinásobek uchazečů, než jich může být přijato. Letos jsme měli trochu strach, zda jejich počet výrazně neklesne v souvislosti s pandemií. Ale nestalo se tak. Mezi studenty v bakalářském, navazujícím magisterském i doktorském studiu je mnoho cizinců, především z Polska a ze Slovenska. Máme ale také studenty, kteří žijí v Lucembursku, Irsku, Velké Británii, Litvě nebo až v Izraeli,“ říká Vladimír Birgus.

Institut není zaměřen na jeden typ fotografie, jako některé naše jiné fotografické katedry a ateliéry? Jeho studijní program zahrnuje všechny oblasti, s nimiž se profesionální fotograf může setkat. Od reportážní a dokumentární fotografie, přes reklamní až po konceptuálně orientovanou volnou tvorbu. Každý student může získávat zkušenosti od různě zaměřených pedagogů – dokumentaristů Jindřicha Štreita, Václava Podestáta, Josefa Mouchy, Petera Korčeka, Ondřeje Durczaka, Michała Szalasta nebo Vladimíra Birguse, fotoreportérů Romana Vondrouše a Arkadiusze Goly, představitelů inscenované fotografie Dity Pepe, Štěpánky Stein a Pavla Máry, konceptuálně zaměřených autorů Tomáše Pospěcha, Rafała Milacha nebo Jana Brykczyńského, odborníka na ateliérovou fotografii Mariana Beneše, grafika Otakara Karlase, sociologa Jiřího Siostrzonka, historičky umění Štěpánky Bieleszové a odborníka na fotografickou a tiskovou techniku Karla Poneše. Každý student si z nich může vybrat vedoucího klauzurní nebo diplomové práce a s kterýmkoliv pedagogem může konzultovat. „Některé oblasti poněkud ztrácejí na významu, třeba tradiční fotožurnalistika nebo módní fotografie, pro něž zbývá v tištěných médiích stále méně místa. Jiné naopak získávají důležitost, například autorské fotografické knihy. Rozvoj digitálních technologií a sociálních sítí prostě zásadním způsobem fotografii proměnil a na ITF na to musíme pružně reagovat,“ vysvětluje Birgus.

Foto:

David Macháč, z cyklu Zahrádkáři, Opava 2017

Vladimír Birgus,foto archiv autora

Marta Režová, z cyklu Já, poustevník 5, 2019

Karolina Ćwik, ze souboru Nedívaj se na mne, 4, 2020