Terapeut Honza Vojtko vysvětluje, jak nám mobily berou blízkost

Jsme spolu, ale každý jinde.

Sedíme vedle sebe na gauči, večeříme u jednoho stolu, usínáme ve společné posteli. Přesto se můžeme cítit osaměle. Podle párového terapeuta Honzy Vojtka totiž blízkost ze vztahů nemizí jen kvůli velkým konfliktům. Někdy ji ztrácíme po malých kouscích, pokaždé, když místo partnerovi věnujeme pozornost obrazovce telefonu.

Partner nám chce něco říct, ale my zrovna čteme zprávu. Ukáže nám něco zajímavého, jenže my sotva zvedneme oči. Nebo spolu večer sedíme na pohovce a každý sleduje svůj telefon. Nic dramatického se neděje. Přesto právě takové chvíle mohou postupně proměňovat způsob, jakým spolu žijeme. „Klidně se můžeme držet za ruce, ale už mezi námi neproudí to, co by proudit mělo,“ říká párový terapeut Honza Vojtko.
Psychologové pro tento jev používají pojem absent presence, tedy nepřítomná přítomnost. Fyzicky jsme s druhým člověkem, myšlenkami ale někde úplně jinde.
Sociální sítě jako emocionální porno
Vojtko upozorňuje, že sociální sítě nám neberou jen čas. Spotřebovávají také naši pozornost a emocionální energii. Používá pro ně přitom provokativní přirovnání k pornografii. „Na sociálních sítích jich prožijeme obrovské množství, každou chvíli dostáváme instantní dopamin, na který si velmi rychle zvykneme.“
Po dni plném digitálních podnětů tak můžeme přijít domů emocionálně vyčerpaní. Partner je nablízku, ale nám už nezbývá tolik energie, abychom se mu skutečně věnovali. Telefon navíc často neslouží jen k zábavě. Může být i snadným únikem před nepříjemnými emocemi, nejistotou nebo konfliktem. Blízké vztahy přitom vyžadují, abychom před druhým člověkem dokázali být zranitelní. „Telefon je nejjednodušší úniková cesta, abychom v té zranitelnosti nemuseli být,“ vysvětluje terapeut.
Vztahy neochlazují jen velké hádky. Někdy stačí drobná odmítnutí
Psychologové John a Julie Gottmanovi se ve svých výzkumech zabývali významem nenápadných každodenních projevů pozornosti. Označují je jako bids for connection – drobné pokusy navázat kontakt s partnerem. Může jít o úsměv, dotek, otázku nebo úplně obyčejnou poznámku. Druhý člověk na ně může reagovat, přehlédnout je, nebo je odmítnout. Jedno takové přehlédnutí nemusí nic znamenat. Pokud se ale opakuje den co den, může se z něj stát vzorec chování. „Z jednotlivých drobných odmítnutí se postupně stane vzorec. Páry jsou pak překvapené, že jsou v krizi, že se od sebe vzdálily a nemají se na co napojit.“
Právě tyto nenápadné okamžiky podle Vojtka vytvářejí pocit vzájemného propojení. Když partner opakovaně nereaguje na naše pokusy o kontakt, můžeme se začít cítit osaměle i ve vztahu, ve kterém se navenek nic zásadního neděje.
Češi chtějí chránit děti před mobily. Sami s nimi ale mají problém
Jak výrazně sociální sítě zasahují do rodinného života, ukazuje také Velký průzkum rodin UNIQA. Závislost na sociálních sítích pozoruje u někoho ze své rodiny pětina Čechů. Její negativní dopad na rodinnou pohodu přitom respondenti uvádějí už stejně často jako v případě alkoholu.
Výzkum odhalil i další rozpor. Zatímco omezování mobilů a sociálních sítí u dětí má mezi Čechy výraznou podporu, 53 procent rodičů přiznává, že je pro ně samotné obtížné jít dětem v používání těchto technologií příkladem.
„Výsledky našeho průzkumu ukazují, že digitální návyky nejsou jen tématem dětí a dospívajících. Dotýkají se fungování celé rodiny a také toho, jakou pozornost si její členové navzájem věnují. Pokud více než polovina rodičů přiznává, že má sama problém jít dětem příkladem, nemůžeme odpovědnost za zdravé používání technologií přenášet jen na mladou generaci. I proto v Nadačním fondu UNIQA podporujeme projekty, které pomáhají rodinám lépe rozumět vztahům a pečovat o duševní pohodu,“ říká Katarína Strýčková za Nadační fond UNIQA.
Vojtko přitom upozorňuje, že problém není v samotné existenci sociálních sítí. Mnohem důležitější je, jak s nimi zacházíme a co všechno kvůli nim v běžném životě přehlížíme. Zvlášť ve vztazích může být telefon snadnou cestou, jak se vyhnout nepohodlí. Místo rozhovoru, který vyžaduje pozornost nebo otevřenost, stačí sáhnout po obrazovce.
Sociální sítě nám ukazují i vztahy, které ve skutečnosti neexistují
Digitální prostředí ovlivňuje nejen to, kolik času spolu trávíme, ale také naše představy o tom, jak by měl partnerský vztah vypadat. Na sociálních sítích sledujeme romantická překvapení, dokonalé dovolené a zamilované páry. Málokdy ale vidíme únavu, každodenní starosti nebo chvíle, kdy si dva lidé zkrátka nemají co říct. „Jedním z největších prokletí sociálních sítí je neustálé porovnávání. Porovnáváme se individuálně, ale porovnáváme si navzájem i vztahy,“ upozorňuje Vojtko.
Srovnávání pak může živit nespokojenost s partnerem, který se nechová jako lidé na obrazovce. Sociální sítě navíc usnadňují udržování kontaktů s bývalými partnery nebo lidmi, kteří by se jednou mohli stát alternativou k současnému vztahu. Místo otázky, co můžeme zlepšit ve vztahu, který máme, se tak někdy objevuje jiná: Nečeká někde někdo lepší?
Intimita potřebuje i nudu
Možná nejpřekvapivější Vojtkovo upozornění se týká chvílí, které dnes často považujeme za promarněný čas. „Jenže intimita je neefektivní. Potřebuje i nicnedělání, povídání hloupostí, potřebujeme být jen tak spolu.“ Jsme zvyklí vyplnit každou volnou chvíli nějakým podnětem. Jakmile nastane ticho, sáhneme po telefonu. Jenže právě obyčejné rozhovory, společné nicnedělání nebo spontánní doteky vytvářejí prostor, ve kterém může vznikat blízkost.
Platí to i pro sexuální život. V dlouhodobých vztazích totiž touha nemusí přicházet spontánně. Často se rodí postupně, z pocitu bezpečí, pozornosti a drobných každodenních projevů náklonnosti. Pokud jeden z partnerů dlouhodobě zažívá nezájem, může se postupně vytrácet i chuť na intimitu. „Jenže když je jeden z nás pořád na telefonu a druhý zažívá jedno mikroodmítnutí za druhým, responzivní touha nemá z čeho vzniknout.“
Co pomáhá? Začít u vlastního telefonu
Vojtko nenabádá k tomu, abychom se digitálního světa úplně vzdali. Podle něj mohou pomoci i drobné změny každodenních návyků. Doporučuje například nezačínat den sociálními sítěmi, vyhradit si na jejich používání konkrétní čas a odkládat telefon během společného jídla nebo rozhovoru. Když potřebujeme odpovědět na zprávu, je lepší partnerovi říct, co právě děláme, než bez vysvětlení zmizet v obrazovce.
A především bychom si měli začít všímat drobných pokusů o kontakt. Když nám partner něco ukazuje, usměje se nebo se nás dotkne, můžeme na chvíli přestat s tím, co děláme, a obrátit se k němu. Protože blízkost nemusí mizet ve velkých konfliktech. Někdy se vytrácí v obyčejných chvílích, kdy jsme sice spolu, ale přestáváme se navzájem vnímat.
Rozhovor je součástí série šesti epizod s předními českými a slovenskými terapeuty a terapeutkami, které vznikly s podporou Nadačního fondu UNIQA ve spolupráci s Ligou za duševní zdraví. Nadační fond UNIQA v Česku dlouhodobě podporuje kromě jiného organizace, které pomáhají dětem a rodinám zvládat psychicky náročné životní situace, včetně Linky bezpečí.

 

 

Zdroj: UNIQA

18. listopad 2026
Dnes má svátek Romana

Počasí


Naši partneři

logoNR1 

 

ALBATROS MEDIA RGB

 

logomotylek